Přeskočit na:






Studánka vytesaná v pískovci - Brusy.

    Lukavice leží při severním okraji Železných hor. Katastrem obce Lukavice prochází významný geologický zlom. Severní část katastru náleží k nasavrckému masivu, centrální část tvoří takzvaná lukavická série, v jižní části se vyskytují převážně pískovce, slepence, slínovce, hlíny a opuky. Na tak malé území tedy neobyčejně pestrá geologická stavba.
    V blízkosti takovýchto geologických zlomů se často vyskytují různé rudy. V Lukavici to byl především pyrit.


    Region Železných hor zaujímá necelých 900 km2. Jsou zde zastoupeny prakticky všechny geologické útvary, které známe odjinud z Českého masivu od starohor až po útvary čtvrtohorní, a tomu odpovídá i velmi pestré petrografické složení (více než 100 druhů hornin) a složitá geologická struktura. Podle tektonické linie tzv. železnohorského zlomu (prudký svah do údolí řeky Doubravy a na Čáslavsko a Chotěbořsko) byly Železné hory v terciéru vyzdviženy, přičemž starší geologické formace byly zčásti i přesunuty přes mladší sedimenty svrchnokřídového moře. Tyto mladší sedimenty pak tvoří přirozenou hranici Železných hor i směrem na Chrudimsko.
    K vlastnímu názvu Železné hory - jak již ze samotného jména vysvítá, odvozuje se od četných kutisek na železné rudy. Některé byly v provozu již v době keltského osídlení. Písemně je název doložen ze 13. století (Montes frrei, Eisengebirge). Uvedené označení hor však postupně upadlo v zapomětí a vzkřísil je až v polovině minulého století geolog profesor Jan Krejčí.



Geologická mapa Železných hor.

    Nasavrcký masiv.
    Jde o těleso zabírající na povrchu asi 200 km2. Na severovýchodě se hlubinné vyvřeliny masivu noří pod sedimenty východočeské křídové pánve, pod kterými však dále pokračují velmi daleko k severu až do okolí Hradce Králové, tam byly až ve stometrových hloubkách zastiženy řadou vrtů. V oblasti žumberecko - sečské vystupuje středně až hrubě zrnitá červená žumberecká žula, zvláště dobře odkrytá v některých lomech v okolí Žumberku a drobnozrná žula křižanovická, přístupná v prostoru Křižanovické přehrady a v přilehlém údolí Chrudimky.



Žulové skály na potoce Holetínka pod Hrádkem.


Obora Na dubinách - načervenalá křižanovická žula.

    Hlubinné vyvřeliny vznikly chladnutím a zhutněním horkého, tekutého magmatu v zemské kůře a v horním zemském plášti. Objevují se na povrchu až po erozi a odnosu jejich nadloží. Žula obsahuje převážně zrna křemene, draselného živce a biolitu. Má mnoho barevných variant od šedé do červené, podle podílu jejích hlavních stavebních minerálů.


    Tyto červené žuly jsou pokládány za jedny z nejmladších hornin nasavrckého masivu. Jejich datování bylo určeno v Žumberku na 288, v Křižanovicích na 320 mil. let Patří tedy k hercynskému (variskému) cyklu. Při severním okraji vyvřeliny nasavrckého masívu neostře navazují na horniny tzv. lukavické série a hraničí s usazeninami chrudimského staršího paleozoika (ordovickými břidlicemi a křemenci - okolí Svídnice a Trpišova).



    Lukavická série.
    Lukavická skupina, nazvaná podle obce Lukavice, je území mezi nasavrckým masívem na jihu a ordovickými sedimenty chrudimského staršího paleozoika na severu. Celou lukavicko sérii lze sledovat v délce asi 15 km. Nejširší je v údolí řeky Chrudimky u Svídnice, kde je téměř 3 km široká a v její blízkosti se již noří pod křídové usazeniny.
     Jde o komplex značně složitý, jsou zde zastoupeny různé typy porfyrických (přeměněných) hornin, převážně světlých barev.




Přeměněný světlý porfyroid - Lukavice. Mapovací vrt LK I/1 38,7 m.

    Přeměněné horniny, nazývané též porfyrické vznikaly přeměnou vyvřelých hornin nebo hornin usazených působením vysokých tlaků a teplot. Od magmatických vyvřelin se liší tím, že horninový materiál zůstává v průběhu přeměny v pevném stavu (nevzniká magma).


    Celá oblast je velmi zřetelně dynamicky postižena. Uvedenými pochody byly silně setřeny původní texturní i strukturní znaky hornin, jejichž původ mohl být často značně odlišný. Bylo vysloveno více teorií, a nelze ani vyloučit, že část kyselých paleovulkanitů je starší než nasavrcký masiv a byla později tektonicky deformována a v další etapě pak byly tyto staré vulkanické horniny částečně vhněteny do uvedených červených žul.


    Pyrit FeS2. Starší český název kyz železný. Je kovově lesklý, neštěpný, křehký, má nerovný až lasturnatý lom. Tvrdost 6–6,5. Hojný minerál vznikající v širokém rozmezí podmínek. Je častým fosilizačním minerálem. Dříve se využíval k výrobě síry a kyseliny sírové.



Typická lukavická pyritová ruda, zastižená vrtem v hloubce 141,3 až 141,5 m.

    Komplex lukavických hornin, hlavně ve své východní části, je na několika místech prostoupen mladšími žilnými horninami. Jedná se o šedočerné drobnozrnné dioritové porfiryty a malchity (údolí Chrudimky pod Práčovem, okolí Výsonína, údolí Holetínky pod kopcem Jahodnice).


    Sedimenty svrchní křídy.
    Železné hory ohraničují sedimenty svrchní křídy. Hlavní stoupání hladiny moře a s ní spojená sedimentace nastala ve svrchní křídě. Zaplavena byla prakticky celá severní část Českého masívu. Vznikla tím česká křídová tabule. Převládají zde sedimenty mořského původu. Petrograficky se jedná o mocná souvrství převážně pískovců a jílovců až slínovců. V některých místech přecházejí slínovce do opuk.



Pískovcové bloky křídového stáří - Na Pilce.

    Zpevněné sedimenty jsou usazeniny, vzniklé druhotným usazením již dříve rozrušených úlomků hornin a jejich přeměně. Dochází postupně ke stmelení, rekrystalizaci původního sedimentu, přičemž stupeň zpevnění závisí na hloubce, tlacích okolních hornin, teplotách, migrujících roztocích a dalších faktorech. Příkladem může být vznik pískovce z původního písku apod.



    Zajímavým paleontologickým nalezištěm z období svrchní křídy je oblast v blízkosti Lukavice Na Stupníku.





Lasturnatý vápenec z naleziště Na stupníku s viditelnámi zbytky organismů.

    Z ledových a meziledových dob jsou zachovány produkty intenzivního rozpadu hornin. Jde především o mohutná kamenná moře.




Obora - Na dubinách.

    Při okraji Železných hor se rozkládala rašeliniště a slatiniště jako například rozsáhlá slatiniště v minulosti již značně vytěžené v takzvaných Vorlinách mezi Slatiňanami a Kunčím. Dnes již neexitující.



    Předpokládá se, že Chrudimka byla původně přítokem Doubravy a od místa dnešní údolní nádrže Seč tekla údolní trasou k severozápadu. Neotektonickými pohyby (pliocén-pleistocén) došlo k vyzdvižení kry a odklonění původního toku Chrudimky asi o 120° východním směrem do poklesávající křídové kry na východním okraji Železných hor.
    Tvorbu nového údolí zpětnou erozí tak, jak je známe v úseku od Seče ke Svídnici, dokládá vyšší spád a dosud nevyrovnaná spádová křivka. Řeka vyerodovala v tomto úseku až 7 km dlouhé a 50 až 75 m hluboké kaňonovité údolí, nazvané Krkanka a Strádovské Peklo. Nevyrovnaná spádová křivka s prahy i peřejemi v korytě jsou typické pro zmlazené úseky toku.



Koryto Chrudimky pod soutokem s Libáňským potokem.


Geologická mapa okolí Lukavice.


Mapa hornin na 1. patře lukavických dolů zakreslená v 50. letech 20. století.