Přeskočit na:





    Vstupní brána do obory od Trpišova.


    Do katastru obce Lukavice patří pouze mufloní část obory, která se rozkládá na pravém břehu Chrudimky. Ale protože by bylo nelogické vytrhnou tuto část z celého kontextu, bude o Slavické oboře pojednáno jako o celku.
    Historie obory.
    O vzniku osady Slavice nemáme hodnověrných zpráv. Pomístné jméno „Slawyn“ uváděné v soupisu osad bojanovského újezdu z roku 1329 by mohlo Slavice připomínat, ale není to nikterak doloženo. První spolehlivá zpráva o nich je z roku 1564, kdy patřily k sečskému panství Rombhapů ze Suché. Ti zvelebili Slavický dvorec, chovali v polesí zvěř, vykonávali myslivost a rybolov v řece. Václav Robmhap vydal zákaz lovu zvěře v polesí a zákaz „lapání ryb od víru Černého až po mlýn Klabovský“ pro práčovské a svídnické poddané. Nejspíše již za Robmhapů byly založeny rybníky Starý a Brožek. V povodí řeky stály tři starodávné mlýny - Peklo (připomínané r. 1450), v Ráji a v Kapalici. I Karel Záruba z Husiřan, který získal sečské zboží a s ním i Slavice, pečoval o zvelebení lesů.
    Roku 1628 odkoupil sečské zboží František de Couriers, rytmistr v císařském Ferdinandově vojsku. Tento cizinec francouzsko-španělského původu získal již v roce 1623 zkonfiskované panství nasavrcké. Během jeho držby většina statků zpustla, i ves Slavice byla vypálena a zanikla. Vojska křižující krajinu vybila většinu zvěře v lesích.
    S vdovou po Fr. de Couriers, Rozinou, uzavřel sňatek r. 1656 Rudolf Václav Schoenfeld, který tím získal zboží Nasavrky a Seč. On i jeho syn Josef František Schoenfeld se starali o nápravu panství. Rozmnožili lesní državu a zřídili nové rybníky. Nový ve Slavicích a dva rybníky na Libáni a jeden ve Svídnici a nebývale rozmnožili držbu svých statků. Roku 1732 odkoupil Josef František Schoenfeld statek Slatiňany. V jejich majetku byly nyní lesy s celkovou výměrou 9500 ha. Byly vysazeny duby na hrázích slavických a kolem slavických cest a výsadba byla provedena i u rybníků libáňských a kochánovických. Rovněž i jedlé kaštany ve Slavicích a v kaštance v Nasavrkách jsou z této doby.
    V roce 1754 přešlo celé toto rozsáhlé panství sňatkem Kateřiny Schoenfeldové s Janem Auerspergem na tento rod. Kolem roku 1760 dochází k oplocení polesí Slavice a Kochánovice a k vytvoření vlastního oborního hájemství. Výměra oplocené obory činí 1183 hektarů.
    V letech 1835-1840 dochází v tomto oborním polesí poprvé v našem kraji k výsadbě lesních kultur za lesníka Smorela. Obora byla zřízena především pro chov jelení zvěře. Během dvou století činí průměrý stav této zvěře v oborním revíru 80 až 100 kusů. Stav srnčí zvěře se pohybuje kolem 60 kusů. V druhé polovině 19. století bylo v polesí uloveno několik kapitálních šesnácteráků a čtrnácteráků. V létech 1882 - 1897 bylo v oboře chováno stádečko muflonů o deseti kusech. Nedařilo se jim a v roce 1897 byli přesunuti do žlebské obory. V roce 1876 byl zbudován rybník Boušovka. (Volšovka). Kolem roku 1880 byl zřízen rybník Práčovský na tzv. „Víškovských lukách“. Během 19. století došlo k zalesnění několika lučních enkláv uvnitř polesí a některé pozemky při okrajích obory byly přikoupeny. Původní stará dřevěná slavická myslivna byla zbourána a v letech 1863-1864 postavena myslivna zděná slatiňanským stavitelem J. Schmoranzem. V roce 1876 a v následujících letech byly zřízeny v oboře pískovky a v roce 1881 byl zbudován železný most pod Strádovem. Tím bylo obnoveno spojení s Libání po stržení dřevěné Nedbalovy lávky při katastrofální povodni v roce 1880.


    V oboře byly postupně budovány cesty tzv. pískovky.


    V letech 1892-95 byla chována v přehrazené části obory v údolí Chrudimky černá zvěř. Působila však mnoho škod a proto byla v roce 1895 vystřílena. Černou zvěří oplývalo zejména polesí Holubka nad Tarabkou, kde odpradávna býval mohutný bukový hvozd. V roce 1770 byl zde napaden postřelenou bachyní Jan Adam Auersperg a jen zázrakem unikl před rozlíceným zvířetem. Pokus o zavedení chovu divokých krocanů v roce 1893 se nezdařil. Koncem 19. století byly chovány divoké kachny ve dvou kachních obůrkách ve Slavicích a v Kochánovicích. Skalnaté stráně podél Chrudimky byly odedávna oblíbeným sídlem jezevců a lišek. Mlynáři z Podolského mlýna ulovili často statnou vydru. Řeka Chrudimka oplývala množstvím pstruhů, kteří měli v několika přítocích trdliště. V oborních rybnících byl pěstován kapr a později též pstruh duhový.
    188 let drželi Auerspergové toto rozsáhlé zboží, které tvořily ponejvíce lesy. Během této doby se vystřídali tito členové rakouského šlechtického rodu: 1754-1795 Jan Adam Auersperg, 1795-1822 Karel Adam, 1822-1867 Vincenc Karel, 1867-1938 František Josef, 1938-1942 Ferdinand. Do roku 1945 vlastnil panství Josef Karel Trautmannsdorf spřízněný s Auerspergy.



    Původní obora zasahovala až k zámeckému parku u Slatiňan, mapa z roku 1927.


    V roce 1945 bylo celé panství zestátněno a prohlášeno konfiskátem čs. státu.
    V letech 1945-1946 byla obora podstatně zmenšena a to o celou kochánovicko-rabštejnskou oblast a to zhruba na poloviční původní výměru. Důvodem byla zejména ta okolnost, že napříč středem obory vedla okresní komunikace Svídnice - Šiškovice.
    V roce 1953 byl podán návrh na likvidaci obory Slavice.
    V 60. letech došlo ke zvelebení oborního hospodaření a obora byla vybavena řadou mysliveckých chovatelských zařízení. Byl obnoven chov muflonů. V polovině 60. let si ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vyhradilo oboru jako zvláštní státní loviště.


    Krmelec a odstavné zařízení u Stájové louky.


    V oboře jsou příznivé podmínky pro chov mufloní zvěře.


    Stoupající kvalita zvěře vrcholila na konci 80. let minulého století. Na celostátní zemědělské výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích v roce 1989 udělila hlavní výstavní cenu Zlatý klas Východočeským státním lesům s.p. Hradec Králové lesní závod Nasavrky za nejsilnější jelení trofej ČSSR. Nejsilnější jelen obory Slavice - 244, 13 CIC.



    Nejsilnější jelení trofej z obory Slavice pochází z roku 1988.


    V roce 1993 byl zrušen statut vyhrazené „ministerské obory“. V restituci se některé pozemky vrátily potomkům původních majitelů, a tak došlo ke zmenšení obory a především ke snížení úživnosti z důvodu „vyplocení“ luk apastvin u obcí Trpišov a Šiškovice.
    V současné době mufloní část obory po stránce myslivecké i lesnické a jelení část po stránce lesnické obhospodařuje státní podnik Lesy České republiky. Práva myslivosti jsou v jelení části pronajaty soukromé firmě.
    
    Zajímavostí je chov koní uvnitř obory. Státní hřebčín Kladruby má ve Slavicích středisko chovu kladrubského vraníka.
    Slavická obora jako cenná krajinná lokalita, která má významné specifické poslání v chovu jelení zvěře, si zaslouží maximální ochrany.


    Největším v oboře je rybník Nový.


    Obměna jehličnatých porostů na listnáče, které jsou především svými plody pro zvěř přínosnější a odpovídají původní skladbě porostů.