Přeskočit na:





    Ojedinělým technickým zařízením je vybudovaný vodní systém, který zajišťoval přívod vody na podzemní čerpadlo a svod vyčerpané důlní vody 1,5 km dlouhou odvodňovací štolou a kanálem pod řečištěm Chrudimky.

    
ČERPÁNÍ VODY.
    Problém bylo vždy čerpání vody z pyritových dolů, původně odkázané pouze na lidskou sílu, kdy se voda vyčerpávala z jednoho patra na druhé až k povrchu. I když podle historický zpráv nebyly přítoky na lukavických dolech příliš veliké, bylo přesto ruční čerpání namáhavé a vyžadovalo trvale řadu pracovních sil. To bylo jedním z důvodů ke zřízení modernějšího - strojního čerpacího zařízení které bylo počátkem 19. století postaveno na šachtě Vilemíně.
    Bylo nainstalováno úzké vodní kolo o průměru 7,6 m a výkonu tří „koňských sil“. Bylo zapuštěno pod úroveň terénu (jeho hřídel byla asi 19 m pod povrchem) umístění kola tímto způsobem bylo nutné vzhledem přívodu vody podzemním dřevěným potrubím a také proto, že toto řešení přispělo k účinějšímu využití spádové energie přitékající vody. Od vodního kola padala voda na první patro dolů spolu s čerpanými důlními vodami odtékala odvodňovací štolou směřující do údolí Chrudimky. Vodní kolo pohánělo dvě pumpy, jednu na druhém a další na třetím patře (hloubka 66 m), které zvedaly vody až na úroveň prvního patra. Písty pump zvedala drátěná táhla se zátěžemi 280 kg. Všechno zařízení, které přišlo do styku s agresivními důlními vodami, stoupací potrubí i vlastní písty pump - bylo zhotoveno z tvrdého olova. Průměr pístů byl 11,85 cm, jejich zdvih 32 cm. Popisovaný systém byl v provozu až do uzavření dolů v roce 1891.



    Jediný nákres, který se zachoval je kresba 86 letého bývalého havíře p. Burkoně z března roku 1952


    V případě nedostatku vody pro pohon kola byl na šachtě Vilemína instalován i náhradní pohon pump pomocí koňského žentouru. Je dosti překvapující, že za relativně krátkou dobu po opuštění dolů upadlo technické vybavení v naprosté zapomenutí a nezachovala se z něj prakticky žádná písemná nebo grafická dokumentace.

    Výroba a doly byly závislé na dostatečném množství vody, jednak k plavení rudy, pohonu stoup, mlecích kamenů a čerpadel.
    Jedním ze zdrojů byl Lukavický potok napájený z asi 2 km vzdálených rybníků ležících mezi Radochlínem a Libání, z nichž některé byly zřejmě pro tento účel zřízeny (například Zaháj). Voda byla vedena v dřevěném žlabu a několik desítek metrů však byly povrchové vody vedeny již pod zemí dřevěným potrubím k čerpadlům.
    Voda mohla být do Velké Lukavice vedena jednak od rybníka Na Lakotě a také z lesů nad Lukavičkou. Voda se odváděla zprvu stružkami (dodnes nesoucí název „V Žlábku“, ) a pak dál ve směru sklonu terénu směřovala od západu k chemické továrně.



    Na vojenském mapování z let 1780 -1783 je patrný tehdejší vodní režim.


    ODVODŇOVACÍ ŠTOLA KAREL - VINCENC
    Odvodňovací štola byla vyhloubena koncem 18. století. Začíná na prvním patře v hloubce 23 m. Ústí odvodňovací štoly se zachovaným pískovcovým klenutím a portálem je v údolí Chrudimky 1,5 km severozápadně od Lukavice u bývalé samoty Pilka. Šachta byla dlouhá 1593 m a uvádí se, že byla velmi úzká „takže se v ní protáhl sotva útlý chlapec“. S povrchem komunikovala pěti světlíky.
    Zvláštním a dosti komplikovaným zařízením byl systém kanálu pod řečištěm Chrudimky, obcházející mlýnský splav a ústící do řeky v místech, kde již silně agresivní důlní vody nemohly ničit zařízení mlýna Skály.



    Mapa odvodňovací štoly z roku 1860.



    Ústí odvodňovací štoly.


    RETENČNÍ RYBNÍK
    Na zachycení kalů odnášených z hald byl vybudován na Lukavickém potoce retenční rybník (při státní silnici s pozdějším jménem Na hrázi) Tato zařízení občas selhávala a to mělo za následek řadu sporů. Například v roce 1883 praskla v lukavické továrně cisterna s kyselinou sírovou a ta vytekla do potoka a dále do Chrudimky. Během několika hodin byla otrávena voda v řece až po Chrudim, voda vyhubila nejen všechny ryby, ale způsobila v Chrudimi značné škody chovatelům vodní drůbeže i místním koželuhům. Škoda byla odhadnuta na 1710 zlatých.
    
    VODNÍ PILA
    V místě nazvaném Na pilce byl rybník a zřejmě i pila, objekt byl zbourán po roce 1950 a rybník už také neexistuje.



    Vodní pila Na pilce.



    Na pilce, stabilní katastr 1839.


    CHEMICKÁ TOVÁRNA V KAPALICI
    Lukavický celek doplňuje poboční chemická továrna v Kapalici, kde pravděpodobně převažovala výroba zelené skalice. Podle místních názvů mohla být vlastní laboratoř v místech dnešní chalupy čp. 18 zvané „Laborárna“.



    Kapalice, kresba J. Venuta z roku 1796. Pohled přes Strádovku (Chrudimku) na papírnu s vodním pohonem (velká budova vpravo), dlouhý objekt vlevo poboční chemická továrna a na obzoru kostel sv. Jakuba (pro orientaci - pohled od Svidnice přes řeku směrem na Skalku).



    Kapalice na stabilním katastru z roku 1839, „Laborárna“ vlevo nahoře.


    MOST NA CHRUDIMCE A KLADIŠTĚ V BRUSÍCH
    Zajímavá technická stavba - ze 40. let 19. století. Most se nacházel v místě asi 50 m nad dnešním mostem ke Svídnici. Po řece se plavilo polenové dříví za jarní vyšší vody.



    Most byl dřevěný na kamenných pilířích, dlouhý asi 40 m, na pravé straně je vidět dřevěná šikmá plocha pro vytahování polen.



    Koryto Chrudimky se posunulo tak, že pilíř na středu mostu je dnes zakreslen na jejím levém břehu, na plánu jsou patrny cesty k Lukavici, na Nasavrky a do Slatiňan.


    ...plavilo se palivové dříví po Chrudimce z horských revírů až do Svídnice, kde v místech poblíž nynějšího betonového mostu v Brusích bylo skladiště. Dle starých záznamů plavilo se ročně až 6000 sáhů rovnaného dříví (kronika velkostatku Nasavrky)



    Na půdorysu tohoto domu (U Ždímalů) stál dům pro zaměstnance.


    SKLADIŠTĚ STŘELNÉHO PRACHU
    S celým areálem může souviset i stavba samoty Borek, založená jako skladiště střelného prachu.
    Určitým pokrokem při ražení chodeb bylo používání střelného prachu, jímž se plnili 50 - 60 cm dlouhé vysekané otvory. Prach se zapaloval olejovým hornickým kahanem pomocí žitného stébla, jež sloužilo jako doutnák. Tato práce byla značně nebezpečná, jak o tom svědčí časté úrazy.



    Mapa z roku 1852 - z II. josefského vojenského mapování.